Otázky a odpovědi lamy Oleho z knížky "Moudrost okamžiku"

Otázka 1: Vědci tvrdí, že pomáhání unavuje. Hovoří o takzvaném profesním "vyhoření" v profesích, které vyžadují kontakt s lidmi, v takových jako ošetřovatelka nebo učitel. Projevuje se depresemi, znechucením atd. Co si o tom myslíš, jakou chybu tito lidé dělají?

Ve skutečnosti jediná chyba učitelů je v tom, že se děti chovají špatně. Oba rodiče často pracují a nemají na vychovávání dětí čas. Posílají je tedy do školy a doufají, že to učitel udělá za ně. Chudák učitel má zatím vzdělávat třicet hlučných malých bytostí, a když se mu to nedaří, nemůže jít do nějaké jiné práce a tam si odpočinout, musí s nimi zůstat. Co se k tomu dá říct? Sám bych si radši vybral stát se neurotikem z toho, že pomáhám jiným, že lidi něco učím, než se stát alkoholikem pohrouženým do deprese následkem toho, že po celý život osm hodin denně pohybuji tou samou pákou v továrně na margarín.

Je také velice těžké najít práci, která by byla zároveň naším koníčkem. Ve většině případů se lidé musí prodávat, musí strávit určité množství hodin denně tím, že dělají věci, které nemají rádi, proto, aby měli trochu svobody a dostatečné množství peněz, aby mohli dělat to, co je zajímá. Někdo prodává svoje tělo a kope příkopy, zatímco jiní sedí v kanceláři a prodávají svoji mysl. Myslím si, že lidé, kteří pracují mentálně, vydělávají oprávněně více než ti, kteří pracují fyzicky. Ti konec konců prodávají pouze svoje tělo a když pracují, mohou i nadále myslet, na co chtějí. Samozřejmě nejlepší by byla situace, ve které by civilizace byla nasměrována především na opravdové lidské štěstí. Bylo by dobré, kdyby všichni najednou pochopili, že naše domy, auta a nové oblečení nemohou dosáhnout štěstí, a že šťastná může být pouze naše mysl. Tehdy by lidé mohli začít štěstí hledat tam, kde skutečně je, místo toho, aby se za ním honili někde, kde není. To by bylo inteligentní, ne? Většina lidí to ale nedělá, jsou chyceni všemi možnými světélky, chtějí mít to a potom tamto. Nakonec za to všechno platí svým životem. Kdyby byli schopni vidět svou skutečnou situaci, mohli by začít dělat něco opravdu užitečného místo toho, aby běhali za věcmi, které nakonec stejně odejdou a nechají je s prázdnýma rukama. Právě proto jsme buddhisté, proto, že jsme to objevili. Je to z naší strany opravdu šikovné, že se nám podařilo najít tak idealistický svět, vytváříme v něm naše vlastní zákony, potkáváme nejlepší lidi. To je velice moudré.

Žijeme ve velké míře díky tomu, co produkují lidé, kteří nemají jiné hodnoty než materiální. Z naší strany, jako bódhisattvové, je musíme chránit a dělit se s nimi podle jejich možností o trvalé hodnoty. Sami rovněž musíme dávat pozor na určité věci. Možná už jen málo z nás očekává trvalé štěstí od materiálních věcí, ale pravděpodobně nadále čas od času přijímáme útočiště v partnerech, rodičích nebo přátelích, v lidech, kteří mohou každou chvíli zemřít, začít se chovat divně, kteří nejsou schopni se rozhodnout, jak se budou cítit zítra nebo pozítří. Takže jsme moudří jenom napůl. Už neběháme za věcmi, ale stále se ještě honíme za lidmi. Různé osoby za mnou chodí se zlomeným srdcem a říkají: "On se změnil, už to není jako dřív, náš vztah se rozpadá" atd. Tehdy odpovídám: "Poslouchej, on už nemusí být zítra naživu. Ty sama zítra nemusíš žít. Jediná věc, ve které můžeš přijmout útočiště je buddha, tvé vlastní osvícení, tvoje síla a jistota. Osvícení nikdy neodchází, není možné ho ztratit. Je jako prostor, přítomné vždy a všude. Jedině tomu můžeš důvěřovat."

Samozřejmě, že je nádherné mít přátele, rodinu, milence a prožívat hodně různých vzrušujících věcí. Měli bychom se neustále radovat z celého bohatství svého života, dělit se o ně s ostatními a zajistit, aby se rozvíjeli díky tomu, čeho jsme už dosáhli, díky naší jistotě a radosti. Musíme v sobě probudit množství hodnot a vlastností proto, abychom se už necítili zklamaní a zranění, když nám svět najednou nedá to, po čem toužíme, nebo nám vezme to, co už máme. A to je vlastně další důvod, proč jsme buddhisté. Jde o to, abychom v sobě nalezli to nadčasové jasné světlo, které nic nemůže zničit. Abychom začali vnímat zrcadlo pod obrázky a cítit oceán pod vlnami, opravdu důvěřovali tomu, co existuje mezi a nad všemi věcmi a stavy, které přicházejí a odcházejí.

Vnější svět je hluboké spiknutí, které má za úkol odtáhnout naši pozornost od skutečných hodnot. Na jedné straně svět produkuje hodně výjimečně užitečných věcí, které nám mohou pomoci, mohou nám dát hodně svobody atd. Z druhé strany nám zase hodně často nabízí úplně zdánlivé a iluzorní hodnoty. Říká: "Kup si tuhle věc a budeš šťastný, jeď tam a tam a opravdu se něco stane" atd. Některým lidem se skutečně podaří koupit všechny správné věci a navštívit všechna správná místa. Když ale potom přichází čas smrti, ukazuje se, že poslední košile skutečně nemá kapsy a že když opouštíme tento život, tak si s sebou nemůžeme vzít nic s výjimkou dobrých dojmů v mysli, štěstí a rozvoje jiných, kterého jsme byli příčinou, nic s výjimkou našich dobrých přání, přátelství a lidských hodnot. Hodně lidí v okamžiku smrti lituje, že se jim nepodařilo prožít a umocnit v sobě větší množství lidských hodnot, ale strávili život pouze uprostřed věcí. Jeden z mých dobrých přátel (vzpomínám na něj v knížce "Jízda na tygrovi") toho dosáhl v životě opravdu hodně. Myslel jsem, že je schopen nechat milióny přicházet a odcházet úplně stejně lehce. Když ale najednou těch miliónů odešlo příliš mnoho, spáchal jednoduše sebevraždu. Byl přece ale mnohem lepší než jeho peníze. Už jsme mu slibovali, že ho vyvezeme z Austrálie s umělými vousy a v tmavých brýlích, aby mohl zmizet z očí těm, se kterými se nechce potkat. V určitém okamžiku ale zvítězily jeho obavy a zklamání a vzal si život. Jediným opravdovým útočištěm je podstata vlastní mysli. Pamatujte na to. Radujte se z jevů, ale nenechte se jimi chytit.

Otázka 2: Jaký je tvůj recept na vydařený partnerský vztah?

Nejdříve bych se snažil pochopit, že jsme se sami narodili a s výjimkou situace, kdy máme společnou nehodu v autě, také sami umřeme. Potom bych se snažil patřičně ocenit to, jak neobvyklá a velká příležitost je možnost růst společně s jinou lidskou bytostí. Nakonec bych se snažil pochopit, že když budu myslet na to, co mohu dát, tak všichni získávají, a když budu myslet na to, co mohu dostat, tak všichni ztrácí. Takže bych vešel do takové obchodní dohody, kterou by bylo možné nazvat "úmluva ve věci rozvoje". Samozřejmě, že pokud jsme v blízkém kontaktu s jiným člověkem, musí do sebe všechno zapadat, musí nás něco se sebou spojovat, musíme mít spolu nějaký svazek z minulých životů a mít o sebe upřímný zájem. Celá ta chemie musí fungovat, jinak z toho nic nebude. A další důležitý bod - jednoduše bych se rozhodl, že ten svazek bude fungovat opřen o bohatství a o přání se rozvíjet. Musí v něm fungovat určitá zásada, kterou nazývám "dynamická pravda". Shodně s ní lidi chválíme za ty dobré vlastnosti, které bychom v nich chtěli vidět, kterých si vážíme. Oni potom sami sebe uvidí v tomto světle a tyto vlastnosti skutečně rozvinou. Opravdu je dobré investovat do tohoto přístupu trochu energie. Věci se neustále mění. I když si myslíme, že vnímáme objektivní svět, vidíme ve skutečnosti jenom naši vlastní mysl a naše vlastní projekce - proto bychom se měli postarat o to, abychom měli milou mysl a milé projekce. I když samo zrcadlo září silněji než jakékoliv obrazy objevující se na jeho povrchu, protože pravda má větší sílu než iluze, začínáme cestu na tuto úroveň jednoduše od toho, co je pozitivní. To, co je pravdivé samo o sobě, je mnohem nádhernější než všechno, co je podmíněné, než jakékoliv věci, o kterých můžeme snít, které můžeme očekávat. Proto na čím vyšší úrovni vnímáme jevy, tím blíže jsme tomu, co je skutečně pravdivé.

Myslím si také, že ve vydařeném vztahu je velice důležitá i sexualita. Od samého počátku bych myslel na to, abych učinil partnera šťastným. Opravdu bych po tom toužil a myslel bych na partnerku více než na sebe. Skutečné štěstí se obvykle objevuje tehdy, kdy zapomínáme na sebe. Pokud jsme opravdu nasměrováni na to, abychom učinili našeho partnera šťastným, způsobíme, že celý svět bude čím dál lepší - tím způsobem bude čím dál lepší také náš život. Pokud bych chtěl vybudovat vydařený partnerský vztah, rozhodl bych, že všechno, co je nadosobní, je důležitější, než všechno, co je osobní. Shodně s tímto přístupem bych se snažil najít něco tvůrčího, něco, co bychom mohli dělat společně. Možná by to měla být meditace, možná dělání něčeho praktického pro druhé, možná obojí. Byl bych si také vědom rozdílů mezi pohlavími, abychom se mohli o sebe účinně opírat a vyhýbat se nepotřebným hádkám. Ve skutečnosti ženy jsou velice vnímavé, pokud jde o to, co se děje na vnitřní úrovni. Muž je schopen z důvodu silného návyku běžet dlouhou dobu jedním směrem, než si všimne, že už k žádnému rozvoji nedochází, jednoduše běží. Proto by měl používat ženu jako barometr, čerpat od ní informace týkající se jejich vztahu. Na druhé straně bych si byl vědom toho, že muž je obecně stabilnější. Na tom bych také budoval.

Ženy jsou pravděpodobně lepšími lidskými bytostmi než muži (potlesk), ale muži jsou obecně šťastnější, protože mají horší paměť - ženy si pamatují a muži zapomínají (potlesk). Další rozdíl spočívá v tom, že ženy klamou velice účinně jiné a muži klamou velice účinně sami sebe. Také z tohoto důvodu dochází mezi lidmi ve vztazích občas k nedorozumění. Obecně bych se snažil vydobýt z mužskosti to, co je nejlepší, a sloučil to s tím, co je nejlepší v ženskosti. Na praktické úrovni, kdybych byl ženou, příliš mnoho bych nemluvil, muži to obvykle nemají rádi. Ženy zbožňují mluvit o pocitech a jiných důležitých věcech, ale muži obvykle nejsou schopni se z toho radovat. Kdybych byl muž, nenutil bych ženu, aby se mnou šla na ulici a rozebrala motor v autě, aby viděla, jak vypadá uvnitř, udělal bych to raději se sousedem. Na druhé straně kdybych byl ženou, nevyprávěl bych svému muži o všech svých vnitřních stavech a pocitech, protože ho to přivede k naprostému zmatku a bude opravdu zaskočen. Bude celou dobu udiveně opakovat: "Jak to miláčku, zase se něco změnilo? Včera jsi přece říkala úplně něco jiného." (smích) O emocích a nejnovějších událostech v okolí bych si promluvil raději se sousedkami (smích). Krátce řečeno, o jedny věci bych se dělil s představiteli vlastního pohlaví a o jiné s představiteli pohlaví opačného.

Samozřejmě existuje hodně věcí a aktivit, které mezi sebou partneři mohou sdílet. Pokud dobře řídíme a pokud k nám má naše partnerka důvěru, pak jí bude bavit sedět na zadním sedadle našeho motocyklu, i když nebude schopna se přímo podílet na celé technické stránce jízdy, nebude vědět, jak nejlépe vjet do zatáčky, jak udržet správnou rychlost atd. Také muž si určitě po čase všimne, že je schopen se upřímně radovat z toho, že jeho partnerka má tolik co říct, což však vůbec neznamená, že bude skutečně a pozorně naslouchat tomu, kdo kde co dělá, jak jde život blízkým a vzdáleným známým atd. Následkem přirozeného výběru, který probíhal miliony let, je možné hovořit o určitých vlastnostech mužského a ženského mozku. Jasně je to vidět například na způsobu, jakým lidé řídí auto. Muž má pohled lovce, dívá se jako by přes tunel na velice dalekou vzdálenost, zatímco žena si je spíše vědoma toho, co se děje blízko ní, protože se starala o nejbližší okolí jeskyně. Existuje hodně podobných zajímavých rozdílů mezi pohlavími - dalším je fakt, že žena má v mozku dvě centra řeči, v každé hemisféře jedno, zatímco muž má pouze jedno takové centrum, zároveň muž je schopen snadněji vypočítat vzdálenosti v prostoru atd. A ještě něco, vztah dvou lidí bude šťastnější, pokud žena, když vidí, že její partner dělá něco dobře, si bude myslet: "To je nádherné, jsme toho schopní tolik udělat," a když se něco podaří jeho partnerce, bude si muž rovněž schopen pomyslet: "To je nádherné, jsme toho schopní tolik udělat".

Měli bychom pochopit, že nedostaneme zpět žádnou chvíli, ze které jsme se neradovali, nebudeme moci přijít do žádného úřadu, jako v jedné z knížek od Sartera, podat reklamaci a dostat několik dalších let k prožití. Každý den je prvním dnem zbytku našeho života. Proto se opravdu musíme snažit o to, aby všechny naše dny byly dobré.

Otázka 3: Co dělat s partnerem, který je paranoicky žárlivý?

Vyměnit starý model za nový (smích). A vážně - je to opravdu veliký problém. Je lepší, když je nešťastný jeden člověk, než když jsou nešťastní dva. Pokud by se taková žárlivost objevila v mém vztahu, rozešel bych se. Pokud bychom ale měli děti, snažil bych se vytvořit něco, co nazývám "rozšířená rodina" - třeba jen pro to, abych se vyhnul situaci, kdy děti, když jsou s matkou, slyší všechny možné špatné věci o otci, a když tráví čas s otcem, slyší to nejhorší o matce. Daleko lepší než toto je následující průběh - rodiče bydlí spolu, udržují svůj vztah a společně vychovávají děti, a zároveň každý z nich má kromě toho nového partnera. Myslím si, že žárlivost ničí opravdu hodně lidských životů. To je veliký problém, vypadá jako láska, ale ve skutečnosti je to kontrola.

Otázka 4: Jak spolu můžeme sloučit dvě věci - být prostý očekávání a potřebu vytyčení cíle v životě a v praxi?

To je jednoduché. Cíl si před sebou budujeme tehdy, když chceme být užiteční. Tehdy tlačíme náš vozík nějakým konkrétním směrem - například začínáme studovat, budujeme firmu atd. Zároveň jsme na cestě k cíli spontánní, prostí úsilí a naprosto spočíváme v teď a tady. To je moje rada. Zajistíme, aby se všechno odehrávalo správným způsobem, abychom museli věnovat myšlení minimum času. V zenu se říká: "Pokud jdeš stezkou, nezapomeň přivonět k růži." Měli bychom vonět k růžím - radovat se ze všeho, z čeho můžeme. Takže to děláme takto - vejdeme na nějakou dobrou, hodnotnou stezku a když po ní jdeme, radujeme se ze všeho, co se po cestě děje.

Otázka 5: Jak bychom se měli chovat k osobám, které přicházejí do centra poprvé, jak k nim přistupovat a jak jim pomáhat?

Především bychom se o ně měli zajímat, ale "nepolykejme" je. Přejít práh centra může být ten nejtěžší krok, jaký člověk v životě udělal. Možná, že jim přátelé řekli, že jste šílená sekta a že je okradete o peníze. Kněží je určitě varovali, že v centru provozujete lidojedství nebo co horšího - sex. Inteligence a dobrá karma je ale nadále postrkuje směrem k nám, takže jim ten krok ulehčete. Neznamená to vůbec, že za nimi musíte celou dobu běhat a pokoušet se je o něčem přesvědčit - znamená to jenom, že bychom měli být laskaví a například jim říct: "Díky, že jste přišli, děláme tu to a to, meditujeme, pořádáme přednášky atd." Zkuste pochopit, co si o vás myslí, jestli si náhodou nemyslí: "Aha, oni mi teď chtějí něco prodat, něco mi chtějí namluvit." Pokud něco takového cítíte, jednoduše řekněte: "Udělej si čaj. Támhle jsou nějaké kazety, které můžeš poslouchat, a tady knížky a časopis Buddhismus dnes. Meditace jsou v ten a ten den. Můžeš přijít, a pokud budeš mít nějaké otázky, zeptej se. Mimo to se tu jednoduše rozhlédni, a dobře se bav." Buďte milí, laskaví a normální. Neptejte se hned od začátku na peníze (smích). Jednoduše dovolte novým lidem, aby se pokud chtějí, zabývali tím co vy. Někteří budou mít dostatečně dobrou karmu, aby zůstali, jiní odejdou, ale přinejmenším si z centra odnesou trochu dobrých dojmů, a v následujících životech je potkáte jako přátele. Buďte přirození.

Otázka 6: Mám nemocného psa a veterináři říkají, že bych ho měl uspat. Mám to udělat?

V naší části světa nosí mistrové života a smrti bílé pláště a říkáme jim lékaři. Kdokoliv se tu narodí, musí některého z nich potkat. Takže bych dělal to, co říkají. Na druhé straně bych je poprosil, aby psa uspali při úplňku nebo novu, protože tehdy se energie sejdou v centrálním kanálu, a on bude mít větší šanci na lepší zrození. Rovněž pokud jde o člověka, jehož mozek už nepracuje a je potřeba vypnout přístroje udržující život, je dobré udělat to během úplňku nebo novu, to jsou dobré dny na smrt. Naše vnitřní energetické systémy jsou propojeny s vnějšími a během novu a úplňku a také během zatmění slunce a měsíce dochází přirozeným způsobem k určitým věcem - energie z pravého mužského a levého ženského kanálu plynou do kanálu centrálního.

Otázka 7: Je možné dosáhnout se špatným tělem dobrých výsledků v praxi?

Řeknu vám, že někteří z největších jogínů se pohybují na invalidních vozících. Všichni ostatní lidé běhají kolem a dělají všechny možné hloupé a nesmyslné věci. Lidé na invalidních vozících meditují neustále. To je velká meditace. Někteří z mých tělesně postižených žáků z Německa mají skvělé výsledky. Jeden z nich nedávno umřel, během třech dní prošel celým bardem a pěkným způsobem přistál přímo v čisté zemi. Všichni ho cítili. Sezení je dobrá pozice.

Otázka 8: Ole, mé dceři je 10 let a je velice hněvivá. Existují metody, díky kterým bych mohla změnit její charakter?

Dovol jí hrát si s jinými dětmi, nehraj roli jejího sparingpartnera. Lidé by měli hrát své hry ve skupině svých vrstevníků. Dovol, aby ji vychovaly kamarádky, a buď místem, kam se bude moci vrátit, když uvidí, že ji nikdo nemá rád. Nebojuj mimo svou váhovou nebo věkovou kategorii, protože přemýšlíš úplně jiným způsobem a bereš věci úplně jinak - to nebude fungovat. Dovol dětem, aby se vychovávaly navzájem. A když se večer vrátí, všechny je spočítej, spočítej jestli mají všechny zuby a prsty - všechny, se kterými odešly z domu - a pokud se čísla shodují, tak je situace v nejlepším pořádku.

Otázka 9: Nacházíš se teď v Devačhenu?

Vypadá to tak. Pořád se cítím velmi, velmi, velmi dobře.

Otázka 10: Jak je možné využívat tibetský buddhismus v každodenním životě?

Když sedíš na toaletě, mysli si, že tam necháváš všechno, co je negativní. Když vidíš lidi, vysílej k nim ze svého srdce duhové světlo a přej jim hodně štěstí a úspěchů. Když prožíváš neklid, opakuj mantru, abys neztratil kontrolu nad tím, co se děje. Když se s někým miluješ, mysli na to, abys přinesl svému partnerovi štěstí. To je praktický buddhismus.

Otázka 11: Splnila se už předpověď, že budou buddhisté školy Kagjü umírat jako mouchy, nebo k tomu teprve dojde?

Nikdy jsem takovou předpověď neslyšel, jediné, co jsem slyšel, bylo, že se buddhisté školy Kagjü rozlezou po světě jako mravenci, a to se už stalo. Pokud se ale proroctví, o kterém mluvíš splní, uděláme z toho párty a umřeme v dobrém stylu.

Otázka 12: Karmapové zanechávají přesný dopis s informacemi týkajícími se jejich další reinkarnace. Zanecháš také takový dopis? Kde tě bude možné nalézt?

Budete muset najít nejzlobivějšího kluka, který se se všemi pere, leze na nejvyšší stromy a dívá se děvčatům pod sukně. To bude moje nová inkarnace. Byl jsem takový v tomto životě, tak proč bych měl být jiný v následujícím?

Otázka 13: Jak najít hranici mezi neohrožeností a nerozumností?

Nerozumné riziko je nepotřebné. Někteří naši přátelé se stali oběťmi nehod. Jeden z nich kdysi sloužil v ruských speciálních jednotkách. Jmenoval se Dima. Byl to fantastický člověk, opravdový hrdina, všechny holky ho milovaly. Bohužel nebyl dobrým řidičem - někteří lidé mají hodně dokonalých vlastností, ale nejsou dostatečně precizní na to, aby dobře řídili auto. Nejednou jsem mu říkal: "Dimo, zapínej si pásy." On si ale myslel, že je moudřejší než jeho učitel, a zahynul. Na Altaji se jeho auto dostalo do smyku, převrátilo se a Dima z něj vypadl oknem a narazil do stromu. Bezpečnostní pás by ho zadržel uvnitř auta. Proto, i když vám toho tolik říkám o neohroženosti, opakuji také, abyste se neopíjeli, používali prezervativ, když se poprvé setkáváte s partnerem, zapínali si bezpečnostní pásy atd. Vím, že hodně z vás si myslí, že jsou neohrožení a nedělají to. Strýček od Hannah pracuje v nemocnici, kam přivážejí lidi po nehodách, a občas říká: "Dostanou se ke mně jenom ti, kteří si zapínají pásy. Zbytek jde rovnou do márnice." Takže prosím, dávejte na sebe pozor. Nebuďte více neohrožení než váš učitel. Dokonce i když si řidič myslí, že k němu nemáte důvěru, a proto si zapínáte pás, řekněte mu: "Můj učitel mi přikázal to dělat." V nešťastné situaci stačí 30 km/h, aby člověk zahynul. Po nárazu v rychlosti 30 km/h budou muset vaše ruce zadržet váhu pěti tun, nebudou schopny vydržet takové přetížení a bude to muset udělat vaše tvář. Proto si zapínejte pásy, já to také dělám.

Otázka 14: Vidíš smysl ve slavení narozenin?

Ne. To, kdy jsme se narodili má přirozeně nějaký astrologický význam, ale mě to nezajímá. Stačí mi zabývat se tím, co se děje teď a tady před mým nosem. Zbytek je příliš komplikovaný. Samozřejmě, když mám narozeniny, přichází moji přátelé, takže mám radost, že mají radost oni, ale to je všechno. V emoční rovině pro mě narozeniny nemají žádný význam.

Otázka 15: Byl jsi na tříletém odosobnění?

Ne, neprošel jsem tříletým odosobněním proto, že ani v nejdivočejších vizích bych si nemohl představit život v celibátu. Už jedna noc bez lásky je pro mě trest. Kdybych měl někde sedět a dívat se jenom na muže, vyskočil bych z okna. To mohou dělat lidé s jinou vnitřní chemií, než je ta moje. Kromě toho jsme se na to ptali našeho učitele Karmapy. Moje žena Hannah je trochu lepší a ctnostnější než já, proto se ho na to ptala několikrát. Karmapa vždycky odpovídal: "Ne, pokud půjdete na odosobnění, tak kdo pro mě bude zakládat centra?" Říkal také: "Slibuji vám, že pokud budete dělat to, co říkám, budete se rozvíjet úplně stejně jako na odosobnění a prožívat u toho hodně síly a radosti." Ve skutečnosti ty čtyři roky, které jsme strávili spolu s Hannah v Himálaji, byly skoro odosobněním. I když to nebylo klášterní odosobnění spojené s celibátem, dostávali jsme celou tu dobu učení a hodně jsme meditovali.

Otázka 16: Když je tvoje já iluzí a už ses ho zbavil, tak s kým se dnes setkáváme?

Doufám, že se samotným zářícím vědomím a se silným nadosobním přáním, aby váš život byl dobrý a vydařený. Když přestaneme myslet na sebe, uvolňuje se hodně energie, kterou můžeme využívat pro dobro jiných. Dokud celou dobu myslíme já, objeví se hodně ztuhlých pohledů a je těžké se otevřít. Pokud ale myslíme na jiné, všechno jednoduše plyne samo od sebe. Řeknu vám, jak to vnímám. Je to takový pocit, jako kdyby jste nebyli svým tělem, ale měli ho. Tělo je pro vás nástroj, který využíváte k prospěchu jiných. Nikdy nejste "přitlačeni ke zdi", každá situace, kterou prožíváte, je vždycky plná prostoru a štěstí. Nejde tady ale o myšlení: "Ach, jak je mi dobře", ale o štěstí, které je podstatou všech věcí. Nevím, jak jinak bych vám to mohl vysvětlit, možná tak, že jste neustále svobodní.

Otázka 17: Jak si představuješ zemi, jejíž prezident je buddhista?

Pravděpodobně by to bylo klidné, příjemné místo, bez krajností - humánní země s bohatou kulturou. Vládlo by v něm mnohem méně násilí než v islámských zemích. V Thajsku je králem buddhista, a je to klidná a přátelská země. Podobná atmosféra panuje i v Bhútánu. Pokud tu není bůh, který lidem říká, co musí a co nesmí dělat, je pro všechny lehčí se uvolnit. A to je v buddhistických zemích cítit, v lidech tam jednoduše není napětí.

Otázka 18: Proč něco tak pěkného jako pozitivní motivace nepomáhá buddhistickým kulturám dosáhnout vysoké úrovně rozvoje civilizace?

Za prvé lidé ne vždy následují to, co říkají jejich náboženství. Za druhé, přinejmenším v materiálním smyslu se některým buddhistickým kulturám pravděpodobně nevede příliš špatně. V Japonsku se mají celkem dobře, stejné je to i na Tchaj-wanu a v Hongkongu. Samozřejmě existují buddhistické země jako například Bhútán, ve kterých i nadále trvá středověk, ale zároveň v nich vládne atmosféra vnitřního rozvoje a klidu. V Tibetu nebyla situace jednoznačná, protože jeho vláda nebyla příliš dobrá. Myslím, že stejně jako u jiných zemí jsou některé buddhistické společnosti horší a jiné lepší. Ale obecná úroveň lidské spokojenosti je v buddhistických společnostech pravděpodobně vyšší než v křesťanských. Je možné v nich potkat více štěstí a méně žárlivosti. Možná, že se mýlím, ale tak to ve světě vidím.

Otázka 19: Jaký užitek přinášejí poklony?

Díky poklonám se moje tělo změnilo ze šéfa s obtížnou povahou v přátelského sluhu. Před tím mi dělalo pořád potíže. Neustále chtělo odpočívat atd. Bránilo mi dělat to, co chci. Teď dělám, co je potřeba. Teď jsem byl během celé cesty po Rusku nemocný. Nikdy jsem neměl čas se zbavit chřipky, kterou jsem chytil. Ale bez ohledu na to, že jsem se musel v sále vyplazit na židli a během přednášky se mnou horečka házela sem a tam, proběhla setkání tak, jak měla. Nikdo neodcházel a neházel rajčata a lidé pravděpodobně nebyli zklamaní. Když tvoje tělo dělá, co chceš, a nestává se pokaždé pánem situace, získáváš nového přítele. Možná je to díky poklonám. Mimo to poklony eliminují nejrůznější druhy pýchy.

Otázka 20: Skutečně už nejsi připoutaný?

Hodně věcí mi přináší štěstí: láska, rychlost a mnoho dalších. Ale když něco nemám nebo neprožívám, myslím na něco jiného. Nejsem připoutaný, raduji se z jedné věci, pokud ji mám, z druhé, pokud se objeví druhá, nebo z třetí, pokud mě potkává právě ta. Nejvíce se raduji ze síly své mysli a z její schopnosti vnímat. Například teď tady vidím dokola spoustu přátel. Pěkný je už ten samotný fakt, že moje mysl může přijímat tolik dojmů. Je to výjimečný druh štěstí - i když přichází zevnitř není příčinou toho, že se vnější jevy stanou méně intenzivní a méně hodnotné.

Otázka 21: Proč občas na tvých přednáškách spíme?

Usínáte, protože učitel není dobrý, nebo proto, že vaše mysl dostává příliš mnoho informací a musí se na nějakou dobu "stáhnout", dokud se všechny informace nerozmístí do "šuplíků" ve vašem podvědomí. Vždycky, když se vidíme, hodně se toho děje - naše setkání jsou opravdu "podminována" energií. Za dvě hodiny se vám snažím předat to, co Buddha učil 45 let. I když vaše uši zůstávají na svém místě, v hlavě můžete mít občas opravdový zmatek. Proto usínáte.

Otázka 22: Co se děje, když opouštíme cestu?

Pokud ztrácíš duchovní pohled na jevy a vracíš se k přesvědčení, že nejdůležitější je koupit nejhezčí lustr nebo nejlepší mýdlo, rychle tě to znudí. Tehdy se sám vrátíš na cestu. Zapracuje jednoduše tvoje znuděnost spolu s vědomím, že kolem tebe nejsou nejmoudřejší a nejhodnotnější lidé.

Otázka 23: Existují ve škole Kagjü nějaké normy, jak se k sobě chovat?

Snažíme se, aby toho bylo co nejméně. Samozřejmě, pokud je někdo hrubý v řeči nebo říká hlouposti, jdu dál, protože na to nemám čas. Všechno musí mít smysl. Pokud ke mně někdo přichází a něco ode mě chce, musí mluvit tak, aby pro mě rozmluva s ním byla zajímavá. Snažíme se všechno dělat na zásadě dobrovolnosti a přátelství - vytvářet co nejméně hierarchie, ve které "starší drbe mladšího". V Tibetu jsme byli docela malou školou, ale ve světě jsme se stali velkou. Jiné buddhistické tradice, takové jako například Gelugpa, se nemohly obejít bez své byrokracie a velkých klášterů. My jsme ale vždycky byli zvyklí na improvizaci a mimo Tibet jsme v tomto stylu jednoduše pokračovali. Pořád prosím lidi, aby se chovali natolik normálně, na kolik jsou toho schopní. Nesouhlasím jenom s tím, aby někdo marnil můj čas. Život je na to příliš krátký a je v něm toho příliš mnoho na práci. Pokud se mě někdo ptá na radu, měl by mě přinejmenším umět vyslechnout. Samozřejmě by bylo nejlepší, kdyby také to, co říkám, udělal.

Díky tomu, že tady jsi, jsi si určitě sama všimla, jak k sobě přistupujeme - nejsou v tom žádná pravidla, žádná zvláštní forma atd. Cílem všeho, co děláme, je svobodný člověk - bylo by absurdní, kdybychom používali jakoukoliv hierarchickou strukturu. Vždycky popisuji náš systém jako "meritokracii" - "vládu zásluh". Čím víc toho děláš pro druhé, tím víc máš co říct.

Otázka 24: Mají dobré a špatné myšlenky vliv na naší karmu?

Čím větší část sebe zapojíme do nějakého jednání, tím silnější to bude mít následky. Pokud něco děláš a používáš k tomu tělo, řeč a mysl, bude výsledek nejsilnější. Zároveň všechno to, co děláš, i kdyby se to odehrávalo pouze v mysli - tě natáčí určitým směrem. Pokud ten směr bude pozitivní, vytvoří to více dobrého potenciálu, a když bude negativní, zapříčiní to více bolesti.

Otázka 25: Jak je možné rozvinout důvěru v prostor? Když jí dosáhneme, budeme osvícení?

Naprosto jisté spočívání v teď a tady je osvícením - realizace, to je nepohnutelná důvěra, že naše vědomí je fantastičtější, než jakékoliv jevy, kterých si můžeme být vědomi. To je vše.

Buddhova učení existují pouze pro to, abychom se stali spontánními a bez úsilí. Ve své podstatě jsme pořád osvícení - nemusíme pravdu do mysli "přidávat". Prostor sám o sobě je plný soucitu, moudrosti, síly a radosti - je neohrožený a nadčasový.

Sedím tu teď před vámi proto, že mám méně myšlenek a koncepcí, méně očekávání a obav než vy. Na zrcadle mojí mysli je jednoduše méně prachu - proto v něm můžeš vidět svoji vlastní tvář. Tak to funguje.

Otázka 26: Měl bych se snažit zadržet hněv, když se musím s někým pohádat, nebo spíše mít důvěru v to, že hněv odejde sám?

Pokud musíš udělat něco praktického, udělej to - když někdo utíká s tvými penězi nebo odjíždí s tvým autem, zastav ho. Ale v ostatních případech pamatuj, že jestli ten problém neexistoval v minulosti a nebude později, není důvod se s ním teď unavovat. Prostě se snaž rozpoznat, co bude nejlepší v daném čase a místě.

Důvěra k tomu, co se dívá skrze naše oči a slyší skrze naše uši, je velice důležitá. V Diamantové cestě jde o to být úplně teď a tady - bez lpění a nechuti. Právě to se musíme naučit.

Ve slovanských krajích se to týká především žen. Často například dostávám hodně podobné dopisy od Polek - na první straně se jejich autorky omlouvají, že vůbec existují, potom položí krátkou otázku a na celé poslední straně se omlouvají, že se mi odvážily napsat. Já ale potřebuji pouze tu otázku, nic víc.

Všichni by měli mít důvěru ve své možnosti - obzvláště ženy by si měly být jisté svou dokonalostí a silou. Nejde o to, aby se staly agresivními a dělaly ty samé chyby jako muži, ale aby opravdu důvěřovaly své mysli. Dobrým příkladem toho, že je možné být silný a jemný zároveň jsou Hannah a Caty. Hodně žen z našich center to už pochopilo - velice se raduji, že našly svoji vnitřní sílu. Ve skutečnosti je jedním z našich nejdůležitějších úkolů pomáhat lidem v nacházení jejich vlastní síly a vnitřního bohatství. Pokud jeden člověk roste, rozvíjejí se i jiní, když jeden padá, táhne s sebou i ostatní. Prostor je dostatečně bohatý na to, aby vyhráli všichni. Pokud způsobíme, že jiní se budou cítit velcí, sami se staneme také takovými, pokud ale zapříčiníme, že se budou cítit bezcenní, budeme pořád ve špatné společnosti. Uvědomovat si to je důležitou součástí praxe Diamantové cesty. Pokud si myslíme, že lidé jsou oškliví, šedí a nemyslící, vyhazujeme všechny naše iniciace a požehnání na smetiště.

Otázka 27: Jak v životě najít hranici mezi absolutní a relativní úrovní?

Dovol, aby absolutní úroveň byla pohledem a relativní úroveň způsobem jednání. Věz, že každý je buddha, ale zároveň si buď vědom toho, že někteří z těch buddhů ti nevrátí peníze, které jsi jim půjčil. Jako buddhisté bychom měli být praktičtí, protože víme, že sami vytváříme úroveň, na které žijeme a pracujeme.

Představ si, že jsi učitelem ve škole. Pokud vcházíš do třídy a přemýšlíš, co v ní dělá těch třicet goril, nebudeš schopen nikoho nic naučit - nic nebude možné. Pokud ale přemýšlíš, co v tvé třídě dělá těch třicet Einsteinů, budeš moci udělat mnohem více.

Vnímat vše na nejvyšší úrovni se jednoduše vyplácí, protože se díky tomu stáváme aktivnějšími a plnými síly. Zároveň bychom neměli nutit lidi zvedat něco, co nejsou schopni uzdvihnout.

Otázka 28: Mohou se hněv a připoutanost vysvobodit samy od sebe?

Ano, vždycky se to děje stejně. Pokud nahromadíme velmi mnoho dobré karmy, naše mysl se uklidní a prožijeme vhled - to je následně příčinou toho, že vykonáme ještě více dobrých činů, které jsou příčinou ještě většího rozvoje.

Neexistuje nic lepšího, než dělat vědomě a neustále dobré činy a přát všem veškeré štěstí - to je nejbezpečnější a nejpřímější cesta.

Není možné postavit dům na ledu ani na písku. Také náš rozvoj potřebuje silný základ - tím jsou užitečné činy plné významu. Když máme takový základ, stavíme následovně zdi soucitu a moudrosti - celého našeho vnitřního života. Nakonec pokrýváme dům střechou - to je pochopení, že každá bytost má buddhovskou podstatu a že absolutní pravda proniká všemi časy a místy. Nejlepším způsobem na to, jak vybudovat takový "dům", je udělat Přípravná cvičení (ngöngro) - to nejlepší, co můžete udělat.

Otázka 29: Jaký je rozdíl mezi buddhy a bódhisattvy?

Buddhové úplně zrealizovali podstatu mysli, zatímco bódhisattvové toho chtějí dosáhnout, jsou na nejlepší cestě na tuto úroveň. Buddhové jsou mistři a bódhisattvové jsou "stážisté" - jdou dobrým směrem, ale nemají ještě zkušenosti. Buddhové pracují s absolutnem - svobodným otevřeným prostorem - a bódhisattvové s věcmi na relativní úrovni - s různými časy, rozměry, věcmi, které porovnávají a ke kterým se vztahují. Mysl buddhy je naprosto spontánní a bez úsilí, zatímco bódhisattvové celou dobu pracují s koncepcemi, idejemi atd.

Mysl buddhy bychom v tibetštině nazvali ješe nebo rigpa, což znamená úplné intuitivní pochopení, bez rozdělování na předmět, podmět a jednání. Mysl bódhisattvy bychom nazvali šerab - trochu intuice, trochu koncepcí, znovu trochu intuice atd. Mysl začátečníka bychom nazvali bóddhi - musí sbírat různá fakta, analyzovat je a teprve tehdy je schopna s nimi pracovat. Znamená to hodně přemýšlení a méně intuice.

Otázka 30: Proč se bódhisattvové nachází na pravé straně stromu útočiště a buddhové na levé? Existuje nějaký vztah mezi pozicí buddhů a jejich funkcí?

Na počátku, pokud se na strom útočiště podíváte zepředu, uvidíte, že jsou na něm buddhové na levé straně. Pokud si ale představíte, že sedíte ve středu stromu jako Dordže Čang, Karmapa nebo jiný buddha, tak se buddhové objevují po pravé straně. Ve skutečnosti v mnoha kulturách má pravá strana větší význam než levá. Například v arabských kulturách se pravou rukou jí a levou utírá - Arabové nikdy nepodají levou ruku. V naší kultuře máme více vody a papíru, takže to není takový problém. Obecně ale panuje na celém světě přesvědčení, že pravá strana je trochu důležitější, lepší. V mnoha jazycích to, co původně znamenalo "napravo", začalo postupně znamenat správně. Takže je to určitý obecný princip.

Rovněž slunce se pohybuje doprava - také stúpa se obchází zprava, protože by buddhům měla být věnována ta "lepší" strana. Na relativní úrovni jsou bódhisattvové považováni za aktivnější než buddhové, ale na úrovni realizace jsou buddhové nejdůležitější.

Otázka 31: V čem spočívá nejrychlejší cesta k osvícení?

Začni od širokého základu - od Přípravných cvičení (ngöndra). Potom postav zdi - rozviň soucit a moudrost ve správné rovnováze. Všechno to přikryj pěknou střechou za pomoci meditací Diamantové cesty. Pokud by existovala nějaká rychlejší cesta než ta, kterou vás učím, učil bych tu - nejsem moralista a nechci ztrácet váš čas. Učím vás to, co sám používám. Ty pokyny jsem dostal od svých učitelů. Neznám lepší cestu.