Klášterní život mnichů a mnišek, který je oblíbený v Asii, není příliš vhodný pro moderní západní společnost. Proto se zde ujal laický buddhismus, který svým původem sahá až k Buddhovi a umožňuje plný rozvoj a dosažení konečného cíle – osvícení.
Impuls k přenosu učení Diamantové cesty na Západ dal v 70. letech 20. století 16. Karmapa Rangdžung Rigpe Dordže. Kvůli čínské invazi v roce 1959 opustil se svými žáky Tibet a usadil se v Indii. Přenesl a zachoval tak důležitá učení Diamantové cesty. V roce 1969 se Rangdžung Rigpe Dordže v Káthmándú (Nepál) setkal se svými prvními západními žáky – Olem a Hannah Nydahlovými.
Po několika letech intenzivního učení je požádal, aby začali přednášet o buddhismu a zakládat meditační centra na Západě. Díky jejich práci vznikly také překlady meditací do moderních jazyků a buddhistická učení a praxe se k nám dostaly ve své čisté podobě, bez exotických kulturních nánosů.
Buddhismus Diamantové cesty zpřístupňuje vysvobozující metody a učení Buddhy modernímu světu. Pomáhá nalézt a rozvíjet vnitřní bohatství, které mohou všichni objevit a využít pro dobro druhých. Západní buddhisté praktikující Diamantovou cestu v linii Karma Kagjü nijak nevybočují ze společnosti. Jsou to lidé, kteří mají své rodiny, zaměstnání nebo studují. Vedou a spravují meditační centra, kde je možné společně meditovat a získávat učení a obecné informace o buddhistických metodách.
Přes 600 buddhistických center Diamantové cesty ve více než 50 zemích po celém světě je postaveno na přátelství a spravováno na dobrovolnické bázi. V mnoha zemích to jsou uznané příspěvkové organizace a v některých zemích je buddhismus Diamantové cesty oficiálně uznávaným náboženstvím (např. v Dánsku, Řecku, Rakousku, Polsku, Maďarsku a Rusku).